Kréta .. neděle ..
jak praví tradice – v neděli na Krétě nic .. jakože vůbec nic
v sezóně mám naději, že bude otevřená naše kavárnička ☕️ ve Sfakaki na růžku, kam ráno s manželem běháváme ..
mimo sezónu je všechno zavřené a neděle je dnem, kdy třeba nemusíte ani nikoho potkat♀️ .. alespoň u nás na vesnici to tak funguje ..
tehdy si užívám toho ticha, které narušuje jenom pravidelné šplouchání moře .. a potom také ještě naše holuběnka️
sedává na drátech elektrického vedení a vesele si vrká .. je to zvuk domova .. najednou zase něco tak známého
je tu ale jedna aktivita, kterou nejen mimo sezónu velmi ráda na Krétě praktikuji ..
osobně je mi totiž docela líto, že oficiálně sezóna na Krétě probíhá od dubna do října (první Holanďané, kteří tvoří nejpočetnější skupinu návštěvníků ostrova přijíždějí už v březnu) ..
je to neskutečná škoda, protože jaro na Krétě je přehlídka všech možných barev, celý ostrov je krásně zelený, ptáčci si prozpěvují a je tady opravdu krásně ..
na podzim .. v říjnu a listopadu .. je na Krétě ještě stále teploučko, teploty ️ se pohybují někde okolo dvaceti stupňů ( i když poslední roky pozoruji, že je stále tepleji a tepleji, ideální pro takového teplomila jako jsem já ) ..
zatímco Kréťané začínají přivlíkat bundičky a svetříky my s manželem se ještě stále producýrujeme jenom v tričku .. k tomu manžel používá svou oblíbenou hlášku, že jako kluk z Poličky je zvyklý na studený odchov ♀️
listopad je přehlídkou těch nejkrásnějších západů slunce .. celé nebe se zbarví do krvavé červené, i když v ČR jsem si touhle barvou vymalovala pokoj a v obchodě s barvami říkali, že je to odstín krvavý meloun .. karpůzi to jo! to na Krétě frčí celé léto! ..
ráda pozoruji, jak slunce zapadá za obzor a představuji si, že vychází na druhé straně planety .. zdraví klokany .. vidím operu v Sydney a slunce, které se tu koupe v moři .. rajčata s okurkama mění za vegemite na toastu nebo třeba lamingtons, piškotovou laskominu, kterou si australané rádi dají
pozorování východů a západů slunce je mou nejoblíbenější celoroční aktivitou na Krétě .. mám ráda to ticho .. pozoruji, jak postupně mizí nebo se objevují paprsky slunce … jak mění svou barvu v návaznosti na roční období .. jak výjimečná je ta chvíle než slunce začne vycházet .. a večer když se ztratí za kopečky hor celou krajinu pohltí konejšivá náruč spánku ..
chci věřit tomu, že nejsem jediný blázen, který s vděčností a pokorou vnímá tyto momenty a uvědomuje si, jak pomíjivé mohou být .. že na ně mohu zapomenout v sekundě .. kolik takových chvil mi uteklo jenom kvůli tomu, že svůj fokus jsem vložila do něčeho “důležitějšího” .. a přitom uvědomění pokory k životu se stává stále častějším mementem v mém životě ..
❓jak to máš ty? pokud to cítíš, budu ráda za sdílení do komentáře ..
ps: níže fotečky východů a západů, které jsem si naplno prožila, snad poslouží jako inspirace a impulz k této aktivitě i u tebe který se nejvíce líbí tobě??
